1.Newtonův zákon- zákon setrvačnosti.
Představme si skleničku, která stojí na stole. Stojí, protože na ni nepůsobí žádná síla, která by ji mohla dát do pohybu. Proto můžeme říct, že je v relativním klidu. Proč relativním? Protože sklenice je v klidu vzhledem ke stolu, na kterém leží. Není v klidu vzhledem k jedoucímu autu venku nebo osobě, která se pohybuje kolem stolu. Záleží, jakou vztažnou soustavu vybereme. (Nevíš co je vztažná soustava? TADY).
Aby se těleso dalo do pohybu je potřeba na něj působit déle (tlačím auto) nebo zapůsobit jednorázově pohybovou silou (žduchnutí). Z praxe víme, že těleso, v našem případě třeba ta sklenice, které se dá do pohybu, se musí někdy zastavit. To je dáno působením třecí síly mezi stolem a sklenicí, po kterém se sklenice pohybuje. Kdyby tam tyto třecí síly nebyly, sklenice by se pohybovala donekonečna. S tím se v reálných podmínkách nesetkáváme.
A tím jsme pochopili 1.Newtonův zákon. Podívejme se na definici.
Každé těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud není tento stav změněn působením jiných těles.
Rovnoměrný přímočarý pohyb (setrvačnost) nám vysvětluje, že se těleso pohybuje stejným směrem a stále stejnou rychlostí. Takový pohyb má nulové zrychlení (tedy nezrychluje ani nezpomaluje).
Můžeme si ukázat pár příkladů z praxe, kdy se přesvědčíme, že 1. Newtonův zákon opravdu funguje.
Například, když auto zabrzdí, vlivem setrvačnosti máme tendenci s sebou v autě cuknout dál ve směru jízdy, stejně tak nápoje. Proto chytří lidí vymysleli bezpečnostní pásy a víčka na kávu. Velmi často uváděným příkladem je puk na ledě, kdy díky hladkému povrchu puku i povrchu ledu letí puk velmi dlouho.
