Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami ležel hluboký les. Jeho obyvatelé zde žili v míru a navzájem si pomáhali. Ale jak už to tak v pohádkách bývá, i tady se objevilo něco, co tento mír narušovalo.
V této pohádce to byla děloha, v které si žilo embryo. Toto embryo bylo hrozně ošklivé, nemělo nohy, ruce, dokonce ani pořádnou hlavu a aby toho nebylo málo, tak ani nevidělo, neslyšelo a necítilo. Bylo tak ošklivé, že se nedalo rozeznat, zda patří k lidem nebo zvířatům, vlastně vypadalo spíše jako fazole. Všichni se ho báli.
Když toto trvalo už skoro čtyři týdny, víla kmotřenka se na to už nemohla dívat, a tak vzala kouzelnou hůlku a vykouzlila signální molekuly a transkripční faktory, které poslala ubohému, smutnému embryu…
Ze začátku se nedělo nic a pak najednou, na konci čtvrtého týdne, se na fazolové hlavě začaly objevovat obličejové výběžky z ektomezenchymu neurální lišty prvního žaberního oblouku. Maxilární výběžky vznikly laterálně, čelistní kaudálně, frontonasální výběžek vytvořil horní hranici stomodea (primitivní ústní jamka). Po stranách tohoto výběžku se zformovaly čichové plakody, jejichž tvorba je podmíněna rozvojem ventrální části telencephala.
Čichové plakody se v průběhu pátého týdne vchlipují a tvoří nosní jamky a kolem nich val, který dává za vznik bočním nosním výběžkům. Vzniknou i mediální, ale ty pocházejí z frontonasálního výběžku. Mediální nosní výběžky a maxilární výběžky spolu srostou a vytvoří horní ret. Maxilární výběžky tím ale nekončí, víla sudička jim dala hodně signálních molekul a tak z nich vznikají obličeje a horní čelist. Z mandibulární vzniká dolní ret a dolní čelist. Nos vznikne spoluprací, kořen a záda vznikne z frontonasálního výběžku, mediální výběžky vytvoří špičku a laterální křídla.
Embryo je šťastné, sice stále vypadá jako pokémon, ale už nevypadá jako fazole. Signální molekuly a transkripční faktory však svou práci ještě nedokončili. Splynutím obou mediálních výběžků vzniká i tzv. intermaxilární segement, ten dává za vznik philtru, části čelisti se 4 řezáky, primárnímu patru a plynule přechází do nosního septa, které vzniká z frontálního výběžku.
Primární patro by však nestačilo, embryu by jídlo teklo do nosní dutiny a to se k slušnému stolování nehodí. Z maxilárním výběžku se v šestém týdnu proto formují dvě ploténky, které se v sedmém týdnu spojí a vytvoří sekundární patro. Na rozhraní primárního a sekundárního patra leží foramen incisivum.
Pokud by se toto všechno nestalo, embryo by trpělo rozštěpem. Rozštěpy obličeje výrazně ovlivňují vzhled, vyžadují komplexní a dlouhodobou léčbu a podmiňují poruchy řeči. Důležitý je fakt, že nejde o rozštěp původně jednotných struktur, ale špatný srůst jednotlivých částí, které jsme si výše zmiňovali.
Rozštěpy rozdělujeme na přední a zadní, hranicí je foramen incisivum. Dále rozlišujeme rozštěp rtu (cheiloschisis), rtu + čelisti (cheilognathoschisis), patrové izolované (palatoschisis), celkové (cheilognathopalatoschisis). Při rozštěpu patra nedochází ke spojení patrových plotének a to většinou proto, že jsou příliš malé, nebo mezi nimi zůstal vtlačen základ jazyka, protože byla příliš malá čelist.
Rozštěpy mohou být dále také šikmé, oboustranné, částečné, i v submukóze (sliznice je neporušená ale uvnitř je to rozděleno). Příčin vzniku je mnoho, výraznou roli hraje dědičnost a věk matky. Užívání antiepileptik během těhotenství výrazně zvyšuje riziko jejich vzniku. Obecně platí, že rozštěpy mají výrazně častěji dívky (v 67%) než chlapci. Důvodem by mohl být fakt, že u dívek se patrové ploténky spojují o týden později.
Rozštěp ale našemu embryu nehrozí, o to se víla kmotřenka postarala. Během šestého týdne je dutina ústní od nosních důlků oddělena vrstvičkou mesenchymu, tzv. oronasální membránou, ve které se objevují otvory – choanae primitivae. Leží těsně za primárním patrem. Později, když vznikne sekundární patro, a během dalšího vývoje primitivních nosních dutin leží definitivně choany na hranici nosní dutiny a nosohltanu. Vedlejší nosní dutiny se vyvíjejí z výchlipek laterální nosní stěny a vrůstají do okolních kostí. V devátém týdnu je už nosní dutina od ústní zcela oddělena.
Víla kmotřenka leží doma večer na gauči v růžovém županu. Na tváři má pleťovou masku a sleduje v telce Masterchefa, a při tom přemýšlí nad naším embryem, když v tom si uvědomí jednu důležitou věc: „Zevní tvar obličeje není dán jen rozvojem vedlejších nosních dutin, ale také růstem horní a dolní čelisti, který je podmíněn vývojem zubů.“
Víla kmotřenka do sebe rychle kopne panáka a už běží dolů po schodech, u dveří si uvědomí, že kouzelnou hůlku nechala nahoře, tak běží zas zpátky. Hůlku nejprve nemůže najít, až po chvíli ji najde v myčce mezi čerstvě umytím nádobím. Rychle ji otře do županu a zas utíká dolů. Před domem za úplňku vyčaruje signální faktory WNT, BPM, FGF a SHH a rychle je pošle našemu embryu.
Kolem šestého týdne vývoje vytvoří epitolová výstelka dutiny ústní pruh (jeden nahoru, jeden dolu), zvaný lamina dentalis. Každá lamina se vzápětí postupně rozdělí do 10 samostatných ostrůvků – zubních pupenů. Jsou základem ektodermové části budoucích zubů, zanořují se do mezenchymu čelisti, čímž vznikají tak zubní pohárky.
Na jejich dnu se nachází zubní uzel, na který budou účinkovat růstové faktory. Stěna pohárku se rozestoupí na zevní sklovinný epitel a vnitřní sklovinný epitel, mezi nimi bude řídké hvězdicovité retikulum. Mezenchym obklopující zubní pohárek se vyklene a vytvoří papillu dentalis. Mezenchymové buňky přiléhající na vnitřní vrstvu sklovitého epitelu se mění na odontoblasty, které začnou produkovat dentin. Ostatní buňky zubní papilly se podílejí na utváření zubní dřeně, do které vrůstají cévy a nervy.
Mezi buňkami sklovitého epitelu se tvoří ameloblasty, které produkuj sklovinu – enamelum. Ta se hromadí nejdříve na hrotu a pak se šíří směrem ke krčku – jako poleva na dort. Čím více skloviny však vzniká, tím více jsou ameloblasty utlačovány a zanikají – proto se sklovina během života neobnovuje.
Vznik zubního kořene začíná, když se vnější a vnitřní buňky sklovitého epitelu spojí a vytvoří tzv. epitelovou kořenovou pochvu. Mezenchymové buňky, které naléhají na dentin kořene, se diferencují na cementoblasty produkující cement. Kolem cementu se tvoří periodontium a v něm ligamenta, které upevňují zub do alveolu. Jak kořen roste, korunka zubu se více a více protlačuje ven do dutiny ústní. Prořezávání dočasných zubů probíhá mezi 6. až 24. měsícem po narození.
Pupeny stálých zubů se objevují během třetího měsíce vývoje a přikládají se z patrové a jazykové strany k dočasnému chrupu, kde zůstávají až do 6. roku života, pak postupně vytlačují zuby dočasné.
Nesmíme zapomenout na nepravidenosti – zuby se mohou vytvořit v abnormálním počtu, tvaru či velikosti z různých příčin. Například užívání tetracyklinu během těhotenství, může mít za následek defekty skloviny. Na to ale víla kmotřenka myslela a naše embryo bude mít krásné, zdravé, rovné zuby.
Braňo Meliška
