Paměťová média slouží k uchování dat mimo počítač. Data jsou ukládána ve formě 1 a 0 (v tzv. dvojkové či binární soustavě).
Pojďme se na začátku podívat do historie. Dříve se data uchovávala pomocí tzv. děrných štítků a destiček. Vyráběny byly z kartonu a nám známé 1 a 0 byly nahrazeny místy proděravěnými a neproděravěnými.
Paměťová média můžeme rozdělit do 3 kategorií. První jsou média polovodičová, která jsou tvořena polovodičovými obvody. Uvedeme si 2 druhy těchto médií, které je nutné znát a vědět rozdíly mezi nimi.
Prvním typem je RAM neboli Random Access memory. Tento typ obvodů dokáže data nejen načítat, ale i zapisovat. Jak už jsme si v otázce č. 109 vysvětlili, tato paměť se maže se ztrátou napětí (čti vypnutí PC). RAM pamětí máme zase několik druhů, které však není nutné znát. Hlavní funkce RAM je tedy načítání a zapisování dat aktivních (spuštěných) programů.
Druhým typem je ROM neboli Read Only memory. Název, jíž napovídá funkci – slouží pouze ke čtení dat. Nejsou však závislá na napětí, takže se nemažou vzhledem k vypnutí PC. Slouží hlavně k ukládání specifických dat – např. BIOS. Tato data jsou nesmazatelná! A velice důležitá pro fungování celého systému PC.
Druhou z velkých kategorií jsou média magnetická. V dnešní době jsou nejčastěji používanou metodou pro ukládání dat ale i k záloze, k ukládání aplikací, programů či operačního systému.
Velice zjednodušeně si vysvětlíme princip fungování. Jelikož se na povrchu magnetických pásků a disků nachází vrstvička magnetu, dochází při čtení disku k magnetické indukci a tím je zajištěna jejich funkce.
Již jsem zmiňovala magnetické pásky, které patří k nejstarším paměťovým médiím. Nejlépe si je lze představit jako staré magnetofonové kazety.
Podstatně důležitějším médiem jsou magnetické disky. Nejpoužívanějším z nich je stále HDD neboli Hard Disc drive (pevný disk). Pevné disky mají dnes kapacitu od 250 do 1000 GB (gigabajtů). Starším typem jsou diskety, jejichž kapacita nepřesahovala 1,44 MB.
Třetí kategorií jsou tzv. média optická. Záznam dat probíhá zcela odlišně od předchozích typů. Pomocí mechanického prohlubování na povrchu disku dochází k zapisování dat. Tento záznam je trvalý a kvalitnější, na druhou stranu při poškrábání optického média nastává problém s jeho čtením. To probíhá díky optickému zařízení a laserovému paprsku. Mikroskopických bodů se na toto médium vejde mnoho, proto mají větší kapacitu a relativně rychlé čtení.
Nejběžnějším typem optického média je CD-ROM. Na cédéčko se „vypálí“ to, co tam chceme mít (hudba, filmy, fotky…) a již ho nelze nikdy přepsat (bodejť by jo, když tam jsou díry…).
Poslední kategorií, která není sice v názvu otázky, ale je dobré o ni něco vědět, jsou elektronické paměti. K záznamu využívají paměťové čipy. Jedná se o Flash disky a taktéž paměťové karty.
Jsou miniaturní, odolné a dobře přenositelné. Užívají se hlavně k přenosu dat mezi zařízeními a taktéž k záloze dat. Běžně se setkáváme s SD kartou v mobilech, jakožto s přídatným úložištěm pro ukládání fotografií, dokumentů, videí atd. Paměťové karty jsou dále hojně využívány především ve fotoaparátech a videokamerách.
Karolína Bořilová
