V tomto článku se podíváme na biofyzikální podstatu elektrokardiografie – známé všem jako EKG. Slouží k zaznamenání potenciálových rozdílů vznikajících při srdeční činnosti.
Jistě si pamatujete, že rozdíl potenciálů je napětí. Toto napětí je zaznamenáváno elektrodami různě umístěnými na tělo pacienta. Je důležité odlišovat elektrody a svody – elektroda je to, co se lepí na pacienta, přímo zaznamenává nějakou změnu. Svody jsou tvořeny dvěma elektrodami – ty mohou být obě reálné (bipolární svody), nebo je jedna jen „imaginární“ (unipolární). Podrobněji budou popsány dále.
EKG zaznamenáváme pomocí elektrod – ty umisťujeme na tělo pacienta a tvoří nám svody. Končetinové svody umisťujeme jako semafor – představíme si člověka se zdviženou pravou rukou a od té začínáme. Na pravé zápěstí přijde červená, na levé žlutá a na levý kotník zelená. Černá elektroda slouží jako zemnící – je zde pro odstranění šumu, aby byl záznam čistý a my ho mohli přečíst. Bez ní by byl záznam jen spousta různě poletujících linek.
Končetinové svody mohou být jednak bipolární – to znamená, že zaznamenávají rozdíl mezi dvěma aktivními elektrodami – nebo unipolární – ty zaznamenávají rozdíl mezi danou elektrodou a Wilsonovou svorkou. Co je to Wilsonova svorka? To je, když spojíš všechny tři končetinové elektrody do jednoho uzlu. V tomto jednom místě potom sledujeme průměrnou hodnotu potenciálu ze všech tří již zmíněných svodů. Wilsonovu svorku značíme W a najdete ji uprostřed trojúhelníku.
Bipolární končetinové svody se označují I, II a III. Pokud si představíme pacienta s rozpřaženýma rukama a spojíme elektrody do trojúhelníku, dostaneme Einthovenův trojúhelník.
Unipolární svody označujeme VR, VL a VF (right, left, foot). V těch jsou ovšem výchylky malé, proto se odpojují od Wilsonovy svorky a označují se jako zesílené končetinové svody – aVR, aVL, aVF (z angličtiny augmented – augmentované). Nabízí se otázka – vůči čemu se tedy měří změna potenciálu? Odpověď je – vůči zbývajícím dvěma elektrodám. Tedy pokud si vezmeme svod aVR, měříme ho vůči svodům aVL a aVF.
Další svody, které se běžně používají, jsou svody hrudní, unipolární. Označují se V1-V6, znalost jejich umístění je podstatná spíše až pro fyziologii (v článku Fyziologie EKG toto najdete), tudíž se tím zde nebudeme zabývat.
Fyziologická EKG křivka se popisuje podle určitých pravidel. Pro biofyziku není podstatné umět ji popsat dokonale, spíše se orientovat v tom, co vlastně popisujeme.
Nejprve ji popisujeme jako celek – díváme se na srdeční frekvenci, zda je rytmus pravidelný a zda vychází z SA uzlu. Dále popisujeme jednotlivé úseky EKG. Zde je podstatné znát jen označení jednotlivých úseků a čemu odpovídají:
P vlna – depolarizace síní
PQ úsek – přechod signálu přes AV uzel
QRS komplex – depolarizace komor (repolarizace síní probíhá zároveň, ale QRS komplex je tak velký, že ji překryje).
 |
ST úsek – izoelektrická linie
 |
T vlna – repolarizace komor
 |
U vlna – přítomnost je variabilní, nejspíš odpovídá repolarizaci papilárních svalů.
Z dalších vyšetření srdce může být podstatný vektorokardiogram – ten zaznamenává elektrickou srdeční aktivitu pomocí vektorů. Jde v podstatě o 3D zobrazení EKG záznamu, ve výsledku získáme různě zahnuté křivky zobrazující směr elektrických vektorů srdce.
Dále existují tzv. polygrafy – ty umožňují snímat např. i mechanickou činnost srdce, srdeční ozvy apod.
Základ EKG bychom měli. Pro podrobnější popis vzniku a křivky EKG doporučuji článek Fyziologie EKG, na patofyziologické aspekty také bude samostatný článek.
Kateřina Machanová
