Antivirotika
Antivirotika jsou antimikrobiální látky využívané k léčbě virových infekcí jako je např. chřipka, HIV, virová hepatitida apod. Než se vrheme do hlavního tématu, napřed si připomeneme pár základních informací o viru, abychom si byli schopni představit, jak taková antivirotika fungují.
Viry, jak jistě víte, jsou intracelulární parazité. K tomu, aby mohli fungovat a rozmnožovat se, potřebují transkripční a translační aparát od hostitelské (napadnuté) buňky. Jak se vůbec do takové buňky vir dostane? Jednoduše, i přes to, že je to tak malý parazit, má to holomek vymyšlené.
Napřed totiž dochází k tzv. Penetraci do hostitelské buňky, což znamená, že se daný virion naváže na receptory hostitelské buňky a následně se pomocí pinocytózy dostává do nitra buňky.
V další fázi si vypůjčuje již zmíněný replikační, transkripční a translační aparát hostitelské buňky, aby mohlo dojít k vytváření potřebných proteinů a následně i nových virionů.
V poslední fázi dochází k vyplavení těchto virionů ven z buňky a napadnutí dalších chudáků.
Tyto zmíněné procesy jsou velmi důležité právě v léčbě antivirotiky, kdy se jim snažíme zabraňovat.
Začneme chřipkou. Chřipka je způsobená influenza virem. Je více podtypů tohoto viru (hlavní je influenza virus A a B).
Antivirotika k léčbě chřipky můžeme dle mechanismu účinku rozdělit do dvou skupin – jednak jsou to inhibitory neuraminidázy (ty brání uvolnění viru z buňky).
Zástupcem je zde Zanamivir (tady nápověda je snad jasná „za námi je vir“) – jedná se o inhalační preparát. Dalším inhibitorem neuraminidázy je Oseltamivir podávaný perorálně (mnemopomůcka je zde taky snad jasná – „osel tam i vir“).
Další skupinou je inhibitory proteinu M2 (je zde inhibováno řazení nově syntetizovaných virionů u membrány) – zástupcem je zde Amantadin (tady mě napadá nápověda „Amanda“ – pokud Vás napadne něco lepšího, nebudu se Vám divit) podávaný perorálně, v dnešní době na něj vzniká rezistence, má bohužel řadu nežádoucích účinků.
Herpetické infekce se léčí především u imunokompromitovaných jedinců, popř. jedinců s těžkým stavem. Mezi herpes viry řadíme HSV1, HSV2, VZV, CMV a EBV, HHV6 (to je zkratek co).
Acyklovir je preparát využívající se k léčbě těžkých encefalitid, pneumonitid a hepatitid způsobených HSV1 a HSV2, stejně tak léčbě encefalitidy způsobené VZV.
Acyklovir má totiž schopnost inhibovat virovou DNA-polymerázu a tím zamezovat tvorbě genetické informace. Podává se především perorálně, můžeme se však setkat i s lokální formou. Acyklovir má i svoje analoga, která se daleko lépe vstřebávají z GIT.
Za zmíňku stojí také gancyklovir. Jedná se o preparát k léčbě těžké infekce způsobené CMV, musíme zde ovšem zvážit jeho indikaci, jelikož je výrazně toxický a může způsobit poruchy fertility a hematotoxicitu.
U rezistentních cytomegalovirových infekcí můžeme využít další preparáty jako je foscarnet a cidofovir. Oba mají opět řadu nežádoucích účinků a podávají se intravenozně.
Sketchy: Maťa Mäsiarová a Valeria Barčinová
