Protistafylokokové peniciliny (Peniciliny stabilní vůči působení beta-laktamáz)
Jak jsme si již v předchozích článcích zmínili, peniciliny dělíme dle jejich spektra působení. Už byla řeč o tzv. základních penicilinech, který velmi dobře působí na infekce způsobené S. pyogenes, S. pneumoniae, gonokoky, meningokoky, listerie a difterie.
Další peniciliny jsou tzv. peniciliny stabilní vůči působení betalaktamáz (někdy nazývané protistafylokokové). Tento název nesou díky tomu, že jsou účinné na S. aureus (pokud nepočítáme MRSA) – na rozdíl od těch základních penicilinů. Pokud mluvíme o účinku na STAU, znamená to, že jsou tato ATB odolná vůči penicilináze.
Mezi tato ATB řadíme Oxacilin a Meticilin. Oxacilin je indikován v případě infekce způsobené penicilin rezistentním S. aureus. Nejčastěji se toto antibiotikum podává intravenózní infuzí každých 4–6 hodin. Meticilin je antibiotikum, které v ČR není registrováno, ve světě o něm můžete slyšet, ale byl stažen pro svou nefrotoxicitu. I zde se můžeme bohužel setkat s rezistencí, a to u kmenu meticilin rezistentní STAU – tedy tzv. MRSA. Tento kmen je odolný vůči meticilinu, ale i oxacilinu.
