Peniciliny jsou látky, jejichž součástí je kys. 6-aminopenicilanová. Jak jsme si v předchozím článku uvedli, jedná se o baktericidní, málo toxické látky (proto jsou velmi často peniciliny vhodné k užívání i v těhotenství). Ovšem nutné myslet na možné vyvolání alergické reakce (v tom horším případě až na anafylaktickou reakci) a tedy se správně doptat při odběru alergické anamnézy (v případě alergie na peniciliny tato antibiotika nepředepisovat).
Peniciliny řadíme mezi betalaktamová ATB, což znamená, že tato antibiotika obsahují betalaktamový kruh.
Peniciliny dělíme dle spektra působení na základní peniciliny, peniciliny stabilní vůči betalaktamázám (protistafylokoková), širokospektré peniciliny a v neposlední řadě na peniciliny s rozšířeným spektrem (působící i na pseudomonády).
V tomto článku si probereme základní peniciliny, v těch dalších článcích pak zbytek (aby toho nebylo na jedno čtení tolik). Hlavní indikací těchto základních penicilinů je infekce S.pyogenes, způsobující např. spálu, streptokokovou tonsilofaryngitidu, impetigo nebo spálovou angínu.
Mimo jiné tato ATB působí např. i na infekce způsobené S.pneumoniae, meningokoky, gonokoky, listeriemi, difteriemi.
Hlavní rezistentním kmenem vůči základním penicilinum je STAU (S. aureus), který si vyvinul enzym penicilinázu působící jako betalaktamáza. Proto se musel vytvořit druhý typ penicilinu (tedy ten protistafylokokový). Vůči základním penicilinum jsou dále rezistentní G- bakterie jako je např. Haemophilus, E. Coli a další.
Základní peniciliny zahrnují acidostabilní a acidolabilní skupinu penicilinů.
Acidolabilní peniciliny jsou takové, které jsou nestálé v kyselém prostředí žaludku – je nutné je tedy podávat parenterálně! Hlavním zástupcem základních penicilinu je tzv. Benzylpenicilin (nebo-li penicilin G). Penicilin byl poprvé objeven Alexandrem Flemingem z houby Penicillium notatum. V průmyslové výrobě se později využíval výtěžnější druh Penicillium chrysogenum. Tuto antibakteriální látku řadíme mezi již zmíněné acidolabilní peniciliny. Proto je nutné benzylpenicilin podávat parenterálně infuzí (každých 4–6 hodin kvůli krátkému eliminačnímu poločasu). U meningitid či pneumokokových pneumonii se může podávat jako lék první volby infuzně v podobě krystalického benzylpenicilinu ve formě sodné či draselné soli (zde je nutné myslet na zvýšený příjem draslíku).
Mezi acidolabilní peniciliny řadíme dále Prokain Benzylpenicilin. Jedná se o ve vodě rozpustnou sůl penicilinu G a prokainu. Tento penicilin se využívá při terapii spály, účinek přetrvává až 24 h. Aplikace je obvykle intramuskulární ve formě suspenze.
Dalším podobným zástupce je Benzatin Benzylpenicilin G podáván také intramuskulárně. Využívá se k profylaxi (prevenci) revmatické horečky při streptokokové tonsilofaryngitidě.
Mezi acidorezistentní penicilinová základní antibiotika řadíme Penicilin V (fenoxymetylpenicilin) – jedná se o lék první volby při streptokokové tonsilofaryngitidě, podávám perorálně. Fenoxymetylpenicilin (penicilin V) se podává perorálně ve formě draselné soli – např. jako Ospen. Podává se každých 6–8 hodin.
Napsala: Eliška Krajinová
Sketchy: Maťa Mäsiarová a Valéria Barčinová
