Refrakterita. To je neschopnost buňky reagovat na podráždění. Je unavená. Prostě to ignoruje. Proč je tak nekamarádská? Všechny kanály, co už měla, použila a jsou inaktivované. Vypnutý. Finito. Ne tak docela, protože můžeme rozlišit absolutní refrakteritu a relativní refrakteritu.
Absolutní refrakterita znamená, že ať je stimulus jakkoliv velký, klidně óbrovský, nevyvolá žádné podráždění. Prostě nic nebude.
Ale s relativní refrakteritou je to jiné. Ta se nechá nakonec překecat. Je to podobný, jako když se lidem nechce pracovat. Takže pokud je stimulus stejný, jako ten předchozí, tak nevyvolá podráždění. Ale když šéf začne hučet, že se bude makat, tak to podráždění vyvolá, protože stimulus byl větší, než ten předchozí.
To podráždění, o kterém mluvíme, bude vést ke vzniku akčního potenciálu. Během akčního potenciálu máme ale tzv. fázi plató, kdy se pomalu zavírají Ca2+ kanály a otvírají K+ kanály, které směřují ven (kardiomyocyty).
Je to jak fifty-fifty.
Ionty, co tečou dovnitř se rovnají iontům, co tečou ven. A v téhle fázi je právě ta absolutní refraktorní perioda. Není možné v tuhle chvíli vyvolat další AP, protože kanály jsou inaktivované, použité. Později ale dochází k regeneraci sodných kanálů a některé se budou moci znovu aktivovat nějakým silnějším stimulem. Toto je relativní refraktorní perioda.
Dráždivost je naopak schopnost buňky reagovat na podráždění. Ty tkáně, jejichž buňky jsou schopny dráždivosti, označujeme za vzrušivé, Pod tím si představte hlavně svaly a nervy. Jsou to takový citlivky, hysterky, drbny, který reagují na změny v jejich okolí, ze zevního prostředí nebo na to, co se k nim doneslo krví. Nejčastěji to, k čemu podráždění buňky vede, je akční potenciál.
Diana Machálková
