Když si představíme kapiláru, tak má arteriální (červený) a venózní konec (modrý). Fungují tady tzv. Starlingovy síly. Zatím nic neříkající? Jde vlastně o systém tlaků – hydrostatický a onkotický tlak, které půjdou proti sobě a budou bojovat o nadvládu.
Hydrostatický tlak vždy tlačí tekutinu od sebe, takže v kapiláře ven z cévy do interstitia. Z pohledu interstitia naopak ven z interstitia do cévy. Je to takový introvert, který nechce mít nikoho u sebe.
Onkotický tlak je spíše taková násoska. Tedy vždy k sobě. Nasává tekutinu buď do cévy z pozice kapiláry nebo v interstitiu nasává tekutinu z cévy. Nasává tedy tekutiny do tkání, čímž mohou vznikat otoky.
Poznámka: V běžné fyziologii je onkotický tlak vyšší v krvi díky bílkovinám. V intersticiu je nižší, takže obvykle „nasává“ tekutinu zpět do krve. Pokud se ale v tkáních lokálně zvýší bílkoviny/plazma, může to podpořit otok
Proč ho máme? Obvykle zabraňuje v krvi nadměrné filtraci
To je úplný základ. Teď už půjde jen o to, kdo má větší sílu. Jak se říká vyšší karta bere.
Když bude osmotický tlak v kapiláře větší, než je tlak onkotický, bude docházet k filtraci. Tekutina půjde z kapiláry ven do interstitia. To se typicky děje na arteriálním konci kapiláry.
Když převáží onkotický tlak, bude docházet k resorpci a tekutina se bude nasávat zpět do cévy. Jako vysavač v Teletubbies. K tomu dochází na venózním konci kapiláry.
Teď tomu dáme nějaké hodnoty. Důležité jsou pro nás hlavně hodnoty tlaků plazmy, která má hydrostatický tlak na začátku 30 mmHg a na konci 20 mmHg. Je totiž stejný, jako je tlak v kapiláře. Mění se tedy hodnota. Onkotický tlak má naopak hodnotu 25 mmHg a je proti směru filtrace.
Pokud bude převažovat tlak hydrostatický nad onkotickým, dochází k filtraci. Pokud převažuje onkotický tlak nad hydrostatickým, dochází k resorpci. Tohle se děje skoro v každé kapiláře našeho těla.
Háčkem jsou ledviny. Víme, že ledviny jsou filtrační orgán. Filtrují krev (plazmu) od odpadních látek, takže je jasné, že bude docházet k filtraci. Ale na co by nám bylo resorbovat ten bordel, co jsme už přefiltrovali, když se ho snažíme zbavit? Jasně, na nic. Takže k resorpci docházet nebude?
Spíše řečeno – k resorpci nedochází v kapilárách glomerulu, místo, kde potřebujeme filtrovat. V dalších částech jako jsou tubuly je přece významná resorpce látek a vody, tam už ji potřebujeme.
Tato tekutina, se kterou pořád šibujeme v tomto článku zprava doleva a zleva doprava, je tkáňový mok. Vzniká v kapilárách, takže hned na místě, kde se projevují Starlingovy síly. Z čeho vznikne? Jen tak?
Vznikne z plazmy tím, že se přefiltruje přes cévní stěnu. Valná většina vytvořeného moku se resorbuje zpátky do cévy, avšak malá část (zhruba 10%) se vrátí do oběhu jinou cestou – lymfatickým systémem.
Teď se nevyvracejte jako já, když slyším lymfatický systém. To většinou nikdy nepřineslo nic dobrého. Zůstaneme u toho, že lymfatický systém odvádí zbytek tkáňového moku zpět do krevního řečiště.
Víte co má hodně pacientů? Otoky. To je právě problém v tomto systému onkotických a hydrostatických tlaků.
Jakmile se naruší rovnováha v tom smyslu, že filtrace převažuje, tak velké množství moku proudí z cévy ven do interstitia. A jelikož těmto otokům přispívá i gravitace, máte potom kotníky jako papuče. Protože v dolních končetinách je tlak přeci jen větší díky gravitaci. K tomu může docházet, když má někdo zvýšený arteriální krevní tlak. Arteriální krevní tlak zvedne právě zmíněnou filtraci a otok je na světě.
Jaké jsou další příčiny?
Pokud má pacient tlak normální, mohlo dojít k ucpání v lymfatickém odtoku. K nějaké blokádě. Výš jsem už říkala, že část se musí odvádět pomocí lymfatického systému. Když je ucpaný lymfatický systém, mok se neodvádí, ale hromadí. A otok máme opět na světě.
Další příčinou může být nízká hladina proteinů. To znamená, že bude onkotický tlak nízký a nebude se nasávat zpět dostatečné množství tekutiny. Nebo může být problém v propustnosti kapiláry. Když je kapilára příliš propustná, tak je filtrace vyšší a protéká skrze ní více tekutiny, než by bylo zdrávo.
