V dnešním článku si vysvětlíme, jak vznikají vývojové vady, co je jejich příčinou a objasníme si, kdy je embryo v největším ohrožení. Nakonec si stručně řekneme něco o prenatální diagnostice, což je poměrně široká oblast z pohledu embryologie, gynekologie nebo porodnictví.
Než se však dostaneme k samotnému článku, je na místě zmínit skutečný příběh hrdinky, která zachránila v USA tisíce dětí.
V roce 1953 německá firma Chemie Grünenthal syntetizovala látku, která se ukázala jako účinné sedativum a lék proti ranní nevolnosti pro těhotné ženy. Látka prošla testy, ale nebyla dostatečně ověřena její bezpečnost pro těhotné – teratogenita nebyla vůbec testována. V roce 1957 Světová zdravotnická organizace registrovala substanci „K17“ pod názvem Thalidomid.
Thalidomid se později pod názvem Contergan prodával ve více než 48 zemích světa. Firma Chemie Grünenthal se spojila s americkou firmou Merrell (v dnešní době Sanofi) na distribuci léku do USA a v září 1960 přistála spousta papírů s žádostí na stole doktorky Frances Kelsey, která pracovala na úřadu pro kontrolu potravin a léčiv.
Frances si žádost pozorně prostudovala a už od počátku se jí nelíbila. Zavolala si tedy na pomoc kolegy, chemika Leeho Geismar a farmakologa Oyama Jiro. Spolu se shodli na tom, že přiložené podklady jsou nedostačující a žádost zamítli.
Celý následující rok si Frances Kelsey vyměňovala s firmou Chemie Grünenthal naštvané dopisy, dokud si v roce 1961 v únoru nepřečetla článek v odborném časopise British Medical Journal, kde bylo naznačeno, že lék může způsobovat poškození plodu v těhotenství.
Firma takové tvrzení odmítala až do do doby, kdy koncem roku vyšly studie, které potvrdily poškození lékem u těhotných žen. Důslednost doktorky Frances Kelsey zachránila tisíce, možná až statisíce nenarozených dětí v USA. Toto byl začátek jednoho z nejdelších soudních sporů v Evropě, při kterém měl žalobní spis 1000 stran.
Po 50 letech (1. září 2012) se výrobce poprvé oficiálně omluvil obětem tohoto léku.
Odpovědím na otázku, proč vznikají vývojové vady, se věnuje obor, který stojí na rozhraní molekulární biologie, embryologie a patologie. Nazývá se Teratologie.
Zapamatujete si to jednoduše – „Teratos“ je řecky monstrum, zrůda. Z toho vznikl název Teratologie. V antickém Řecku totiž označovali narozené děťátko s vývojovými vadami za monstrum nebo něco znetvořeného. Ano vím, je to dost kruté.
To mě přivádí k otázce, co je to vlastně vývojová vada? Vývojová vada je jakákoliv morfologická, funkční nebo metabolická porucha, která vznikla před narozením jedince. Ne každá vrozená vada je dědičná – může vzniknout i působením vnějších faktorů během vývoje! V teratologii se dále setkáváme s pojmy jako…
Malformace – většinou se myslí těžké znetvoření
Disrupce – defekt orgánu, který není dědičný, je dáno vnějším zásahem, do té doby se vyvíjel normálně
Deformace – většinou se tím myslí poškození, které vznikne mechanickým působením
Dysplazie – abnormální uspořádání buněk
Mutilace – lehčí vrozené vady kostí
Anomálie – nějaká blíže nespecifikovaná odchylka
Jak jsem již naznačil, příčina vzniku vývojové vady nemusí mít genetický podklad a nemusí se tedy jednat o špatné rozdělení chromozomů či chyby v nich. Velmi často se na vzniku vad podílejí vnější faktory. Ty se označují jako teratogeny.
Teratogeny dělíme podle povahy na:
A, Fyzikální – to je hlavně ionizující záření (podrobně v článku biofyzika – účinky ionizujícího záření) a vibrace. Staří embryologové uvádějí jako příklad vibrace vyvolané motorem traktoru a podle nich by těhotná žena neměla jezdit na traktoru. Tuto informaci ale prosím berte s rezervou. 😀
B, Chemické – sem patří například thalidomid, těžké kovy, alkohol, pesticidy i některé léky – tetracyklin a antiepileptika. Níže si vysvětlíme více.
C, Biologické – některé viry, bakterie, ale i parazity.
O některých konkrétních teratogenech si ještě řekneme později 😊
Nejprve si ještě vysvětlíme, kdy teratogen působí na vyvíjející se zárodek. O tom, zda se spustí teratogenní děj, který vede ke vzniku vývojové vady, rozhodují dvě věci.
- Intenzita působícího faktoru
Překvapující je, že teratogeny působí podněty slabších intenzit, zatímco na silné dávky embryo reaguje odpovědí „všechno nebo nic“. Embryo tedy bude buď v pořádku a přežije nebo odumře, což se projeví následným potratem.
- Fáze gravidity
Embryo je na teratogeny nejcitlivější v období mezi 15. až 60. dnem vývoje, tedy v době, kdy dochází k zakládání orgánů. Nevýhodou je, že v tuto dobu žena častokrát ještě ani neví, že je těhotná.
Časové období, ve kterém jsou jednotlivé orgány ve zvýšené míře citlivé na působení teratogenu, se nazývá kritická perioda. Je rozdílná pro každý orgán. Například u srdce je to mezi 19. až 38. dnem, ale u oka to je mezi 22. až 50. dnem.
Co se týče četnosti vrozených vývojových vad všech typů v populaci, tak se udává, že 2-3% vrozených vad je u narozených dětí, další 2–3 % se projeví až v prvních letech života.a. Z toho vyplývá, že v daném ročníku jimi trpí 4 – 6 % dětí.
Frekvence vrozených vad u jednotlivých orgánů jsou rozdílné, rozlišujeme:
1, Vrozené vady s vysokou frekvencí – srdeční vady, drobné skeletální vady
2, Vrozené vady se střední frekvencí – rozštěpové vady, hydrocefalus, stenózy jícnu a střeva
3, Vrozené vady s nízkou frekvencí – vady dýchacího a kožního systému
Nyní si řekneme něco o pár nejvýznamnějších teratogenech:
Thalidomid (Contergan)
Už jsem ho zmínil v příběhu na začátku článku. Tato látka způsobuje malformace horních končetin. Potlačuje totiž tvorbu krevních cév, což má za následek vznik tzv. „tuleních dětí“.
Alkohol
V současnosti jeden z nejvýznamnějších teratogenů. Prochází placentární bariéru dokonale, tedy podobnou hladinu alkoholu v krvi jako má matka, má i to embryo. Proto pití alkoholu v těhotenství může mít vážné následky pro vývoj mozku.
Kouření
Způsobuje zhoršení uteroplacentární cirkulace, což má za následek neprospívání plodu. Děti se rodí s nízkou porodní hmotností.
Heroin
Často zapříčiní hypotrofii (plod neroste) a vytváří se na něm závislost.
Toxoplazmóza (parazit – Toxoplasma gondii)
I babky na vesnici vědí, že těhotné ženy by si neměly hrát s kočkami. Způsobuje to poškození očí a CNS.
Syfilis (bakterie – Treponema pallidum)
Nyní si asi říkáte: „Kde syfilis v Evropě? Spadl si z třešně?“ Ne, aktuální údaj z WHO nám říká, že se jim ročně nakazí až 2 miliony žen a způsobí smrt půl milionu dětí. Pokud to přežijí a narodí se, často mají tzv. Hutchinsonovu triádu. Dítě je slepé, hluché a má typické Hutchinsonovy řezáky.
Zarděnky (Rubeola)
Před zavedením očkování to byl rychle se šířící virus, který mohl způsobit vrozenou kataraktu (šedý zákal).
Poslední věcí, kterou si rozebereme v dnešním článku, je prenatální diagnostika.
Dobrá rada – pokud si to vytáhnete na zkoušce, nezačínejte amniocentézou a odběrem choriových klků. Nemají to rádi, protože to jsou metody invazivní a neabsolvuje je každá těhotná žena. Lepší je začít pěkně jednoduše.
Každá žena, pokud těhotenství probíhá normálně, absolvuje 3x ultrazvukové vyšetření. To absolvuje v 12., 20. a 30. týdnu těhotenství. Každé z těchto vyšetření je zaměřeno na něco jiného.
Například u prvního vyšetření se potvrzuje samotné těhotenství. Zjišťuje se, zda těhotenství probíhá v děloze nebo jestli se vyvíjí jedno nebo více embryí. Na ultrazvuku je možné hledat typické znaky trisomií – Downův syndrom, například chybějící os nasale nebo hrubá kožní řasa na zátylku embrya.
Dále se každé ženě odebírá krev na biochemický screening. Mezi 14. a 16. týdnem se v krvi matky zvyšuje hladina alfa-fetoproteinu. Tento protein je produktem fetálních jater a pravděpodobně zastupuje u embrya roli albuminu. Příliš vysoké hladiny v krvi matky mohou naznačovat rozštěpy CNS nebo přední břišní stěny.
Mezi invazivní metody, které se dělají na vyšších pracovištích při podezření na nějakou vývojovou vadu, patří biopsie choriových klků či amniocentéza. Může se dělat i kordocentéza – odebrání krve z pupečníku. Jejich výhodou je, že jsou poměrně přesné. Nevýhodou je potom 0,5% šance vzniku infekce a potratu.
Braňo Meliška
