Dárky pod stromečkem, novoroční ohňostroj, áčko z histologie v indexu. To všechno můžete vidět díky svým očím. A pokud chcete zejména to poslední jmenované, měli byste něco vědět právě o tom, jak se vaše oči vyvíjí. Protože co když si vytáhnete zrovna tohle. Tak pojďme na to!
V prvé řadě, vývoj oka začíná brzo. Někdy koncem třetího týdne, jak už víme, se začne embryo, co vypadá řekněme jako salám, dělit spíš na takové špekáčky. Hodně zhruba.
Prostě vznikají prvosegmenty neboli somity. Od hlavy k patě.
A oči se začnou tvořit, když má embryo asi šest až osm somitů (zhruba 22. den vývoje). Takže částečně špekáček, částečně salám.
Teď ještě co je to prozencefalon. To je váček, ze kterého jednou vznikne mozek. Takových váčků je několik, prozencefalon je z nich uložený nejkraniálněji. Když má tedy embryo kolem šesti, sedmi somitů, po stranách prozencefala se vytvoří dvě rýhy – sulci optici.
V tenhle moment je budoucí mozek embrya ještě placka. Jakmile se ale oddělí od ektodermu a víc se zakulatí, z pouhých rýh vznikají oční váčky, které směřují do stran.
Nejdřív teda „nekoukáme“ dopředu, ale do stran. Nejsme sovy, jsme papoušci.
Tímto směrem (laterálně) začnou oční váčky růst. A porostou tak dlouho, až se přiblíží těsně k ektodermu. Ten je na povrchu embrya, to víme.
Jak oční váček rostl, natahoval za sebou směrem od mozku stopku – stopku očního váčku. Ta je dutá, vede až do dutiny prozencefala. Budoucí oko embrya teď vypadá trošku jako tykadlo – stopka, na konci kulička. Ne ale na dlouho.
Laterální stěna váčku se vchlípí dovnitř – vytvoří se oční pohárek, který už není dutý, a má dvojitou stěnu. A bude se to týkat i oční stopky – vchlipování na ni přejde taky.
Představte si pendrek ze stánku od kolotočů, takový ten ovocný s náplní. Nějakým způsobem se vám povedlo tu náplň sníst (přiznejme si, že jsme tohle jako děti chtěli všichni) a zbyl vám jen ten obal – to je naše stopka.
A teď na ten obal zatlačíte podélně pravítkem. Vtlačíte část pendreku dovnitř. Takže se vlastně vchlípí. No a v místě pravítka je rýha, štěrbina. To samé se děje s oční stopkou – a tahle rýha je fissura choroidea.
Nezůstane prázdná, vyplní se mezenchymem se základy cév, které budou vyživovat čočku – arteria a vena hyaloidea.
Jak čas běží a dostáváme se do sedmého týdne, okraje stopky srostou, takže z rýhy vzniká trubička. Která není nic jiného než zrakový nerv – nervus opticus.
A uvnitř něj jsou cévy, arteria a vena centralis retinae (které jsou pokračováním hyaloidních cév, o nich už jsme se bavili).
Pamatujete si, jak jsme si říkali, že oční pohárky rostou směrem k ektodermu? Prima. Tak si představte, že až se dostanou dostatečně blízko, předají ektodermu vzkaz, pošeptají mu něco do ouška. A ektoderm zareaguje.
V tomto místě ztloustne a vytvoří po jedné čočkové plakodě na každé straně. Plakody se vchlípí (pořád se všecko vchlipuje, co?) a vytvoří čočkové jamky. A až se úplně oddělí od ektodermu, vzniknou z nich čočkové váčky.
Ty se posunou do středu dírky, který ohraničuje oční pohárek – primitivní pupily. Takže máme ztloustlé místo – plakodu. Vchlípí se a vytvoří jamku. Odškrtí se a vytvoří váček.
Tadá, máme čočku. Tedy ne tak docela.
Buňky čočkového váčku, které jsou blíž dutině pohárku („dovnitř do hlavy“) se prodlouží. Dlouhé – takže vlákna. Vznikají z nich čočková vlákna, která vyplní dutinku čočkového váčku. To označujeme jako primární jádro čočky.
Poté máme také jádro sekundární – to jsou vlákna, která vyrůstají od ekvátoru čočky. Ekvátor možná znáte ze zeměpisu – je to rovník. Takže si představte prstenec uprostřed čočky. Na obrázku kolem oka pro názornost. Ekvátor čočky nečučí do hlavy a ven, mezi víčka.
Ekvátor čučí směrem nahoru a dolů. Ať máme jasno. Mezi něj a vrstvu buněk „dál od hlavy“ se vsouvají další čočková vlákna, až vytvoří sekundární jádro čočky. Čočka je ale louda, takže až se miminko narodí, s růstem nebude ani zdaleka hotová.
Ona bude růst dokonce ještě v moment, kdy si naše embryo, teď už dospělý jedinec, půjde pro maturitní vysvědčení. Bude ready, teprve až jedinci bude asi dvacet.
Poslední informace o čočce – její pouzdro, capsula lentis, se vytvoří asi v desátém týdnu, tentokrát před narozením.
Sítnice. Sítnice má dvě vrstvy – pars optica (na koukání) a pars caeca (ta na koukání nečekaně není – proto je caeca – tedy slepá).
Obě dvě se vyvinou ze stěny očního pohárku, který má dva listy. To je kvůli tomu vchlipování, co jsem se vám snažila vysvětlit na začátku.
Zevní list tvoří jedna vrstva kubických buněk. Ty mají v sobě pigmentová granula (našli byste je tam už začátkem druhého měsíce). Vepředu se ze zevního listu stane součást neuroepitelu. Vzadu, protože má pigment, z něj bude stratum pigmenti retinae – pigmentová vrstva sítnice.
Vnitřní list je jak Glum, taky je rozpolcený. Ne teda úplně napůl, půjde nám o pětiny, čtyři a jednu. Buňky zadních 4/5 (z čehož bude pars optica retinae) se začnou divoce dělit. A rozliší se na dvě skupinky. Černí a bílí. Sparta a Slavie. Neuroblasty a spongioblasty.
Z neuroblastů bude řada buněk – tyčinky, čípky, bipolární, gangliové, a dokonce i horizontální a amakrinní buňky. Spongioblasty tak rozmanité nejsou, uklidním vás.
Z těch budou podpůrné Müllerovy buňky. Oko bez nervů by nám bylo naprd – gangliové buňky vyšlou svoje axony (a axony my máme rádi, že jo) skrz fissuru choroideu (žlábek v oční stopce, už tu byl!) směrem do mozku – k diencefalu (ten vznikl rozdělením prozencefala).
Histologie sítnice je peklo, to víme – je tu deset vrstev buněk. To dá práci, je vytvořit. Proto všech deset vrstev bude hotových až v 8. měsíci před narozením. Proti čočce ale pořád pohoda, co?
V přední 1/5 nečekejte orgie, nic se tam tolik množit nebude. Zůstane jen jedna vrstva, která se spojí se zevním listem. Vytvoří spolu neuroepitel – slepou část sítnice (pars caeca retinae).
Nečekejte pozvolný přechod, tyhle dvě části (optica a caeca) jsou od sebe oddělené náhle. Hranici mezi nimi označujeme jako ora serrata.
Máme čočku, máme sítnici. Na čem nám ta čočka bude viset? Na corpus cilliare, řasnatém tělesu. Abychom ho vytvořili, potřebujeme mezenchymovou kondenzaci (zhuštěný mezenchym – kondenzované mléko = husté mléko, s mezenchymem je to stejně, ale radši bych ho nechutnala) a slepou část sítnice.
Když nemáte tyhle dvě věci, tak tam dejte… moment. Nejsme v kuchyni. Takhle to tu nefunguje.
Musíte je mít. Buňky mezenchymu se diferencují v musculus ciliaris. Tím prstenec z mezenchymu (kolem pars caeca) ztloustne. Buňky na vnitřní straně prstence se začnou množit, ale ne rovnoměrně. Proto vytvoří „prstíky“ – processus ciliares.
Duhovku si představte jako membránu, která je pokračováním řasnatého tělesa. Proto ji logicky tvoří obě části – mezenchym i neuroepitel. Stroma a cévy duhovky pochází z mezenchymu.
Kdežto dva svaloví rivalové – musculus sphincter et dilatator pupillae, se vyvíjí z vnitřního listu neuroepitelu (pars iridica retinae).
Nechce se, já vím. Ale už to bude! V hlavní roli: mezenchym. Ten, který obaluje oční stopku, se přemění na piu mater a duru mater nervi optici. Mezenchym kolem pohárku se rozdělí na dvě vrstvy. Řidší, vnitřní – to bude cévnatka. Hustší, vnější… mnozí už vědí – bělima.
Jak se čočkový váček oddělil od ektodermu a kus se od něj vzdálil, vklouznul i do tohohle prostoru mezenchym. V něm se začnou tvořit dutinky, budou splývat ve větší celky, až nakonec splynou v jednu – přední oční komoru.
A co rohovka? Její stroma a endotel vznikají taky z mezenchymu – toho, co se nachází vně od našich dutinek, později přední oční komory. A konečně, to, co je úplně nejvíc vně = ektoderm, dá původ přednímu epitelu rohovky.
Přední oční komora vznikla rozestoupením mezenchymu. Zadní oční komora se opičí, vzniká úplně stejně. Akorát mezi duhovkou a čočkou. Sklivec se vyvíjí ve volném prostoru mezi čočkou a sítnicí – říkáme mu sklivcová dutina.
Sem nám přicestovala exkluzivní tkáň – neuroektoderm z cristy neuralis. Vytvoří mezostroma – primární sklivec. Mezostroma se smísí s mezenchymem, který sem pronikl skrz fissuru choroideu (pendrek, pravítko, vzpomeňte si).
Vzniká definitivní sklivec, takový rosol.
Třeba jestli znáte vajíčko v aspiku (vaši rodiče určitě), tak tam je taky rosol. Sklivec to ale (snad) není. Co všechno ve sklivci najdeme?
Buňky – hyalocyty. Síť z kolagenu a z kyseliny hyaluronové. A taky kanálek – canalis hyaloideus.
Jak totiž zanikne distální část a. hyaloidea, prostor se nezacelí. Zůstane tu kanálek, který můžete najít taky pod názvem canalis Cloqueti.
Blížíme se do finále!
Víčka jsou zvenčí krytá ektodermem, jejich „tělo“ tvoří mezenchym. Co je důležité vědět, protože se na to s oblibou ptají, že ve 3. měsíci spolu srostou a zůstanou takhle až do 6. měsíce. Potom dojde k apoptóze buněk v místě švu a víčka si od sebe zase můžou dát pauzu a rozestoupit se.
Tarzální ploténka i svaly vznikají taky z mezenchymu. Co taky nevzniká z mezenchymu, že? Třeba slzná žláza, ta vzniká z ektodermu. Nejdřív jako pupeny, ty se větví, časem luminizují… ale slzy embryu nepotečou, to až po narození.
Hádám, že už ale tečou slzy vám – proto na vrozené vývojové vady jukneme jen tak stručně.
Anoftalmie – oko prostě chybí. Buď proto, že se nevyvinul váček, nebo chyba nastala dřív – už když se vyvíjel prozencefalon.
Nemusí chybět celé oko, může chybět duhovka = aniridie, nebo čočka = afakie.
Mikroftalmie – oko je mini, malé.
Coloboma iridis, to je zajímavá věc. Nemusí existovat jen rozštěpy páteře. Máme právě i rozštěp duhovky – dole. Proto pak pupila vypadá jako klíčová dírka.
Glaukom nebo katarakta mohou být i vrozené. Dost často za to můžou zarděnky, když je dostane těhotná žena. A protože vám už teď určitě „padají oči“, zakončíme to tematicky.
Blepharoptosis – vrozená ptóza víček – se objevuje, buď když m. levator palpebrae superioris nemá dost síly na to, aby horní víčko zvedl, nebo je poškozený ten, kdo tomuto svalu udílí pokyny – nervus oculomotorius.
Karolína Levíčková
