Na celém světě se setkáváme s řadou infekčních onemocnění, která jsou na člověka přenášena členovci. V regionu střední Evropy patří mezi nejvýznamnější vektory nákaz klíšťata. Čeleď klíšťatovitých (Ixodidae) zahrnuje více než 700 druhů roztočů. Ti nepatří mezi hmyz, nýbrž mezi klepítkatce, kteří mají čtyři páry končetin. Stejně tak je tomu také u pavouků nebo štírů. Mnoho z nich patří mezi významné parazity zvířat i člověka.
V České republice se jedná zejména o klíště obecné (Ixodes ricinus), vzácněji (zejména v oblasti lužních lesů) se můžeme setkat i s pijákem lužním (Dermacentor reticulatus) nebo klíštětem pestrém. Klíšťata se vyskytují typicky ve vlhkých lesích s bujným bylinným a keřovým patrem. Dále také na lesních okrajích a na vlhkých loukách. A to až do výšky 1500 m n. m.
Klíště a jeho výskyt
Životní cyklus klíštěte zahrnuje tři stadia: larvu, nymfu a dospělce. Cyklus je dlouhodobý a v našich zeměpisných šířkách trvá přibližně 3 roky. Jedna dospělá samička přitom produkuje 2500 až 4000 vajíček, ze kterých se líhnou larvy. Jedná se o hematofágní ektoparazity člověka a zvířat, což je označení pro živočichy, kteří se živí sáním krve savců, ptáků nebo plazů.
Stádia
Onemocnění přenášené klíšťaty postihují zejména zvířata a mluvíme tedy o tzv. antropozoonózách – nemocech obratlovců, které jsou přenášeny prostřednictvím živých vektorů – členovců. Člověk se nakazí náhodně po přisátí klíštěte. Pro původce onemocnění je pak slepou uličkou a na rozdíl od zvířat nepřispívá k dalšímu šíření infekce.
V našem regionu přenášejí klíšťata zejména klíšťovou meningoencefalitidu (KME) a lymeskou borreliózu. Výrazně vzácněji pak přenášejí infekce jako je tularémie nebo anaplazmóza.
V jiných částech světa se můžeme setkat i s některými rickettsiózami přenášenými klíšťaty. Jedná se například o Horečku Skalistých hor, babesiózu a Q-horečku v Severní Americe nebo s Marseillskou horečku ve Středomoří a v severní Africe.
Čeho se tedy bát?
V podmínkách České republiky se setkáváme se zajímavým jevem. Problematika často závažně probíhající (a nezřídka i smrtelné) klíšťové meningoencefalitidy bývá bagatelizována. Naopak problematice lymeské borreliózy (infekce s často subklinickým a nezávažným průběhem) je věnována v médiích i na odborných diskuzních fórech velká pozornost.
V případě KME jsou obavy zcela jistě na místě. Cílená terapie neexistuje. K nákaze dochází velmi brzo po přisátí klíštěte, kdy časná extrakce nemusí být účinnou prevencí a nedokážeme ani dopředu predikovat, kdy bude průběh KME nezávažný a kdy skončí fatálně. Exponovaným osobám (zejména dospělým žijícím v rizikových regionech) je vždy doporučováno vysoce účinné a bezpečné očkování. Proočkovanost proti KME však v ČR stále zůstává nízká. Každý rok se tak setkáváme s desítkami úmrtí pacientů na KME.
Klinické formy lymeské borreliózy
| Orgánový systém | 1.stádium:časné lokalizované | 2.stádium:časné generalizované | 3.stádium: pozdní |
| Kůže | Erytema migrans | Borreliový lymfocytom | Acrodermatitis chronica atrophicans |
| Nervový systém | Paréza nervu facialis, meningitida, meningoencefalitida | Postborreliový syndrom | |
| Klouby | Atralgie, oligoartritida | Chronická artritida |
MUDr. Roman Stebel, Ph.D.
Klinika infekčních chorob LF MU a FN Brno
stebel.roman@fnbrno.cz
