Jedná se o semisyntetické baktericidní peniciliny, které mají širší antibakteriální spektrum. Nejen, že působí na Streptokoky, Gonokoky, Meningokoky, Clostridia, Listerie, Spirochety. Jejich spektrum je totiž rozšířeno i o některé G- bakterie jako je např. E. Coli, Proteus mirabilis, H. influenzae, Salmonela, H. pylori. Ve srovnání s benzylpenicilinem (penicilin G) jsou účinnější na enterokoky. Pro rozšíření jejich spektra se využívá jejich kombinace s inhibitory betalaktamáz.
Mezi zástupce těchto antibiotik řadíme AMOXICILIN a AMPICILIN.
Amoxicilin je acidorezistentní antibiotikum (což znamená, že odolává kyselému prostředí v žaludku a může se podávat p.o.). Amoxicilin má schopnost inhibovat růst buněčné stěny. Hlavní indikací k podání tohoto ATB je léčba komunitních bakteriálních respiračních (akutní sinusitida, akutní otitis media) a močových infekcí. Využívá se také k eradikaci H. pylori v kombinaci s inhibitorem protonové pumpy a dalším antibiotikem.
Amoxicilin se často spojuje s kys. klavulanovou a dává dohromady tzv. ko-amoxicilin, nebo-li Augmentin (jedná se tedy o spojení ATB s inhibitorem beta laktamáz). Ko-amoxicilin se dobře vstřebává po podání per os. Může se podávat i parenterálně. Nejčastěji se se podává profylakticky po pokousání zvířetem a dále třeba u diabetické nohy, kde je vyšší riziko infekce.
Ampicilin je opět acidorezistentní antibiotikum, tentokrát podávané injekčně (po podání per os se vstřebává pouze malá část). Využívá se u infekcí dýchacích cest, močových cest, ale i sepse, epiglotitid a endokarditid.
Existuje opět tzv. ko-ampicilin. Tedy spojení inhibitoru beta-laktamáz a ampicilinu. Tentokrát se jedná o kombinaci sulbaktamu a ampicilinu. Perorální léková forma se označuje sultamicilin.
Napsala: Eliška Krajinová
Sketchy: Maťa Mäsiarová a Valéria Barčinová
